|
Ze slunečného Pradědu se
letovickým středoškolákům nechtělo …
Jako každý rok tak i letos vyrazili studenti
prvních ročníků Masarykovy školy práce v Letovicích na „lyžák“, který se konal
v termínu 21.- 26.2.2011, tentokrát na Pradědu. V pondělí ráno jsme všichni
dojeli do Letovic stejně jako každý jiný den. Ovšem toto ráno rozhodně všední
nebylo. Odjíždíme totiž na hory! Všichni jsme už dlouho dopředu hodně natěšení.,
protože jsme viděli fotky i filmy z předešlých let.
Po naložení zavazadel a lyží do autobusu jsme
vyjeli směrem na Jeseníky. Po příjezdu na Ovčárnu jsme vyrazili k horské chatě
Barborka, kde jsme byli ubytováni. Rychle jsme se zabydleli, převlékli do
lyžařského a odebrali se na svah. Tam proběhlo rozdělení do dvou družstev lyžařů
a jedné skupiny snowboardistů.
První odpoledne uběhlo rychle. Když v 16.00
hodin zavírali sjezdovku, zdálo se nám lyžování dost krátké. Druhý den nám ale
naši instruktoři dávají co proto.Už večer nás všechno bolí!Ale skvělá večeře,
přednášky a večerní program vše zahojí. Večerka ve 22 hod. byla pro nás docela
nemilým překvapením, vždyť jsme si toho měli tolik co říct! Když jsme si chtěli
poté trošku popovídat, muselo to být šeptem, tak, aby nás nikdo neslyšel.Pod
Pradědem, s krásnými zážitky uplynulého dne, se nám nakonec usínalo dobře.
Druhý den po snídani opět odchod na sjezdovku.
Od chaty to bylo kousíček, dalo se dojet na lyžích. Kolem poledne jsme si
odběhli na oběd a po chvíli odpočinku zase hurá na bílou trať. Fantastické
lyžování trvalo do 16. hodiny, kdy vlekaři provoz vleků ukončili. A my zpátky na
chatu, večeře, chvíle volna, přednášky,večerní program.Všichni uléhali unavení
z náročného, ale krásného a prosluněného dne.
Ostatní dny proběhly podobně, z lyžování už
bolely nejen nohy, ale celé tělo. Večerní programy byly super. Kromě přednášek
jsme soutěžili, hráli různé hry, měli kvízy. Snad nejvtipnější byla soutěž Miss
Praděd. Ta probíhala obdobně jako ostatní soutěže Miss, ale s tím rozdílem, že
soutěžícími nebyla děvčata, ale chlapci v převlečení i v nalíčení za dívky –
zkrátka - travestishow. No byla to legrace, moc jsme se nasmáli a pobavili.
Týden uběhl ohromnou rychlostí a je tu pátek.
Čeká nás závod ve slalomu. Někteří se trošku bojí, ale nakonec se podařilo dojet
do cíle každému. Někdo projíždí rychle, někdo zase pomaleji, někteří stihli i
párkrát spadnout. Ale závod je úspěšně za námi. Po závodě a obědě následoval
pěší výlet na Praděd, který byl, bohužel, oproti jiným slunečným dnům, zahalen
v mracích. Šli jsme sněhem zasypanou cestou, kde kromě nějaké horské dřeviny,
která vyčnívala ze sněhu, byla jenom stříbřitěbílá krajina. Vystoupali jsme do
mraků, kde bylo vidět sotva na krok a k tomu silně foukal studený vítr. Když
jsme došli až k vysílači, zavládla radost z dobytí vrcholu Jeseníků, vždyť
někteří z nás tu jsou poprvé. A také z toho, že se můžeme v restauraci trošku
ohřát a dát si něco „dobrého na zub“.
Blíží se poslední večer na chatě pod Pradědem!
Probíhá vyhodnocení závodu, předání diplomů a cen. Shlédli jsme film, na kterém
jsme se mohli všichni prohlédnout jako závodníci.
Náš pobyt na Barborce byl ukončen závěrečným
večírkem. Neradi jsme se loučili s tímto krásným místem naší republiky. Užili
jsme si tady nádherný slunečný týden, na který budeme dlouho vzpomínat.
Odjíždíme. V autobuse naše vedoucí paní učitelka Irena Petrů, které se tam
s námi taky líbilo, celý lyžařský kurz zhodnotila a poděkovala účastníkům a
především našim instruktorům, kteří se nám po celý týden věnovali. Škoda, že
nemůžeme být na „lyžáku“ i příští rok.
Za
zúčastněné Pavel Horáček
|
