Fotogalerie - Cestovat časem? Žádný problém!

 Září. Měsíc, který pro ty školou povinné znamená jediné, usednout do školních lavic a po líných letních dnech se opět začít učit. Ne jinak je to pro nás maturanty, ovšem nepatrný rozdíl tu je… Vidina blížící se zkoušky dospělosti staví veškeré radosti studentského života do trošku tlumenějšího světla. Máme pocit, že množství toho, co bychom v hlavě měli mít, ale stále ještě nemáme, je stále velké a někdy se nám začíná zdát, že čím víc se učíme, tím méně toho víme. Proto vítáme jakoukoliv novou metodu či způsob, jakými si informace osvojit a hlavně upevnit! Samozřejmě nejvítanějším způsobem je propojení teoretických informací s praxí, což se velmi dobře podařilo při letošní zářijové exkurzi v Praze.

Kde jinde zažít Jiráskovy Staré pověsti české než na Vyšehradě? Při pohledu na tu obrovskou hloubku, do které skočil Šemík s Horymírem, se nám tajil dech. Na Slavíně jsme si připomněli další slavná česká období – národní obrození, „čas zaživa pohřbených“, ale třeba i doby ne tak dávno minulé u pomníku Milady Horákové.

Při procházce po Malé Straně nám Nerudovy figurky Povídek malostranských ožívají před očima, na Kampě míříme do Werichovy vily, podobně jako sám mistr po tradičním pivku a sekané ze své oblíbené hospůdky. Legenda Osvobozeného divadla nás však čeká ještě v představení „Začalo to Vestpocketkou“ v neméně legendárním divadle Semafor. Jak lépe poznat oblíbené avantgardní divadlo z 60. let než jeho osobní návštěvou? Dvojici Jiří Suchý a Jitka Molavcová vidíme na vlastní oči a během představení doprovázeného nejen swingovým orchestrem už začínáme chápat, co vlastně znamená „sedm malých forem“ ve zkratce názvu divadla.

Ubytování na kolejích a stravování v menze nám dává nahlédnout do života vysokoškoláků a rovnou se přiznáváme, že by si mnozí z nás tento způsob pokračování studia nechali líbit.

Plavba historickou lodí po Vltavě nám druhý den ráno ukazuje na nábřeží budovy nejrůznějších stavebních slohů s jejich typickými prvky. V Muzeu Karlova mostu se dostáváme zpět do doby Karla IV. a dokonce nahlédneme do sklepení, kde se nachází dochovaný pilíř původního Juditina mostu. Připadáme si jako cestovatelé časem… A kde jinde naši pouť zakončit než ve Zlaté kapličce? Víte, že základní kámen Národního divadla není jen jeden? A jak to bylo ve skutečnosti s národní tragédií – požárem Národního divadla? Nebo že je pod divadlem 42 m hluboké, na patra rozdělené skladiště kulis?

Pohled ze střechy Národního divadla nám dává novou perspektivu. Vracíme se kolem sochy svatého Václava, kde se již několikrát psaly naše dějiny a po dvou dnech v Matičce Praze jsme odhodláni i my udělat pro naše nejen osobní dějiny maximum. Jsme přece v té nejlepší společnosti!

Žáci maturitního ročníku 4NVM