Škola má již více než 85 let tradice výuky řemeslných oborů. Projděme dějinami od jejího založení po součastnost.
Obsah:
Slavnostní otevření budovy části dnešní Masarykovy střední školy v Letovicích, tehdy odborných škol živnostenských, připadlo na slunný letní den - 23. srpna 1931. Sudičky popřály do vínku jistě jen to nejlepší. Počínaje 1. zářím nově příchozí chlapci a děvčata poprvé usedli do lavic, a se stejně slavnostním rituálem se tomu děje tak doposud.
Učňovské školství v Letovicích tedy získalo, na tehdejší dobu, moderní a dobře vybavenou budovu, jakou se v té době mohlo blýsknout jen málokteré město v tehdejším Československu.
Dlužno poznamenat, že se zrodem nové budovy školy však není spjat úplný počátek učňovského školství na Letovicku. To má tradici delší, jeho kořeny sahají mnohem dál.
Na samém počátku byly nedělní školy.
V dřívějších dobách byli učni vychováváni v dílnách řemeslnických mistrů. Jejich teoretické přípravě však nikdo nevěnoval takovou pozornost, jaké bylo zapotřebí. Učni museli navštěvovat tzv. nedělní školy opakovací, kde s nimi bylo opakováno učivo základní školy. Až v druhé polovině l9. století se v souvislosti s rozvojem průmyslu a zejména se snahami o povznesení upadajících řemesel, ukazovala stále naléhavěji potřeba zřízení samostatného učňovského školství. Živnostenské komory a větší obce tedy začaly zakládat pokračovací školy a průmyslové školy pokračovací. Opodstatněnost učňovského školství stále vzrůstala, proto postupně získávala i státní podporu.
Nahlédněme do zažloutlých stránek historie.
V Letovicích byla pokračovací škola zřízena v roce 1886. Administrativně to byla sice samostatná škola, ale bez vlastní budovy. Vyučovalo se v obecné škole umístěné tehdy v budově dnešní základní umělecké školy. Někteří učitelé obecné školy vyučovali rovněž na pokračovací škole. Budoucí řemeslníci usedali do školních škamen vždy v neděli dopoledne a ve všední dny večer, protože mistři odmítali uvolňovat učně v pracovní době. Hlavní náplní učiva bylo opakování počtů, odborné předměty se tehdy ještě nevyučovaly. Pokračovací školu v jejich počátcích navštěvovalo asi 20 učňů.
Na vyšší úroveň se učňovské školství v Letovicích vyhouplo až v roce 1905, kdy byla zřízena dvouletá průmyslová škola pokračovací. Stala se odrazovým můstkem pro racionálnější vzdělávání. Vyučovalo se stále však v budově obecné školy. V roce 1907 byla výuka přeložena do nové budovy měšťanské školy, dnešní základní školy v Tyršově ulici. Úlohy správce se ujal řídící učitel obecné školy Emanuel Janoušek. Interní učitele škola však stále ještě postrádala, nadále vyučovali, jako externisté, učitelé místní školy.
K vyučování se žáci scházeli i nadále v neděli dopoledne, později se podařilo přes velký odpor mistrů prosadit vyučování ve čtvrtek dopoledne. Výuka trvala od října do dubna při osmi vyučovacích hodinách týdně. V náplni učiva se objevily první vlaštovky - odborné předměty. Osnovy však nepřihlížely k rozdílům v jednotlivých oborech, byly pro všechny učně stejné. Vyučovalo se hlavně odborné kreslení, živnostenské počty a účetnictví.
Místo za katedrou učitelé byli na frontě.
První světová válka, která vypukla v roce 1914, neblaze zasáhla také do osudu školy. Vyučování muselo být zastaveno, protože správce školy E. Janoušek a další učitelé byli povoláni na frontu. Výuka byla obnovena až v roce 1918, po vzniku samostatné Československé republiky.
Poválečný rozmach na sebe nenechal čekat.
Nově ustanovená republika znamenala pro učňovské školství nové, lepší časy. I vláda mu věnovala větší pozornost, než tomu bylo doposud. Živnostenské školy byly spravovány přímo ministerstvem školství. Vyučování začíná být diferencováno podle jednotlivých učebních oborů, na školách se objevují první odborní učitelé.
V letovické škole byla v roce 1922 zřízena dvě odborná oddělení pro učně živností kovodělných a živností truhlářských. Důležitým mezníkem v životě školy je rovněž rok 1924. Škola byla rozdělena na čtyři oddělení, tehdy nazývané odbornými školami. Vznikly tři odborné školy: kovodělná, dřevodělná a oděvnická. Učni ostatních oborů byli zařazeni do všeobecné školy pokračovací.
Škola měla nadále své sídlo v měšťanské škole. Ředitel Emanuel Janoušek měl však velký sen, který se snažil uskutečnit - prosadit výstavbu samostatné budovy. Obecní zastupitelstvo se však bránilo. Jeho členové se obávali značného finančního sousta, které by spolykala výstavba nové budovy. Zlom nastal v roce 1928. Tehdy ministerstvo školství po zdlouhavém jednání přislíbilo finanční podporu a vyslovilo zastupitelstvu souhlas s výstavbou nové budovy školy. Výstavba byla zahájena podle projektu nadaného brněnského architekta ing. Žáčka. Zdálo se, že město Letovice má vyhráno. Ministerstvo školství však z úsporných důvodů projekt zredukovalo. Z projektu byly vyškrtnuty šatny, jídelna s kuchyní a tělocvična, tedy zařízení, která škole dlouhá léta chyběla. Celkové náklady na stavbu představovaly 1,5 milionu Kčs. Škola byla slavnostně dokončena na počátku léta. Na žádost obecního zastupitelstva prezidentská kancelář svolila, aby budova nesla nápis Masarykova škola práce.
Píše se rok 1931, nová škola vítá učně.
Počínaje prvním zářím 1931, kdy bylo slavnostně zahájeno vyučování v nové budově školy, byly zrušeny živnostenské školy ve Svitávce a v Moravské Chrastové a učni přešli do Letovic. V roce 1938 byli do školy přiděleni i učni z Kunštátu a Olešnice. Do školy se chodilo 3 - 4 roky podle délky učení, vyučovalo se 1- 2 dny v týdnu. Nedělní vyučování bylo zrušeno. Vždy jeden den v měsíci se uskutečnilo praktické vyučování v dílnách. Byli ustanoveni interní učitelé. Pedagogové z obecné školy již přestali na škole vyučovat.
V roce 1935 odešel do důchodu ředitel Emanuel Janoušek. Novým ředitelem byl jmenován Miloslav Synek, který zastával funkci do roku 1951.
V roce 1938 byly zřízeny další tři odborné školy pro učební obory holič a kadeřník, potravinář a obchodník, umělecký keramik. Při stávajících odborných školách se zavedlo oddělení pro obory pekař, řezník, pánský krejčí, obuvník a keramik.
I na chodbách se vyučovalo.
Smutným písmem se do života školy zapsalo období druhé světové války. Po okupaci našich zemí fašistickým Německem v roce 1939 škola dostala dvojjazyčný název Berufschulen - Živnostenské školy. Ředitel a učitelé se museli podrobit zkoušce z němčiny, kdo ji nesložil, měl nižší plat.
Počet učňů však nebývale vzrostl. Na šest stovek chlapců a dívek navštěvovalo školu, učebny praskaly ve švech. Vyučovalo se i v dílnách a na chodbách. Důvod? Byl velmi prostý. Rodiče posílali své děti do učení, aby nemusely na práci do Německa. Tento smutný čas, kdy na frontách zuřila druhá světová válka, letovická škola i její učitelé přežili vcelku bez újmy. Pouze dva učitelé, Valenta a Schreyer, byli zatčeni v souvislosti s pokusem partyzánů vyhodit do vzduchu hotel Na koupališti, ale po šesti týdnech byli propuštěni.
Na Štědrý den 1944 obsadily budovu německé jednotky. Výuka byla ochromena. V omezené míře se vyučovalo na Karlově a ve škole v Třebětíně, ale v dubnu 1945 muselo být vyučování zcela zastaveno. Na jaře téhož roku využívala budovu školy Sovětská armáda. Po několika týdnech se přestěhovala na letovický zámek. Vyučování tak mohlo být 1.9.1945 ve škole opět obnoveno.
Také po válce učebny praskaly ve švech.
Do poválečného života vstoupila škola s novým názvem učňovská škola, ten však roku 1947 byl pozměněn na základní odborná škola. Roku 1954 byl obnoven název učňovská škola. Učili se zde mladí dělníci pro obory zámečník, kovář, truhlář, dámský a pánský krejčí, švadlena, holič a kadeřník, obuvník a kamnář.
V důsledku hospodářských a politických změn po únoru 1948 zanikaly tradiční živnosti, což se v letech 1949 -1951 odrazilo ve zrušení většiny dosavadních oborů. Škola se specializovala na obory kovodělné a dřevodělné. Ze školy v Bystřici nad Pernštejnem byl do Letovic převeden obor automechanik. Změna politického a hospodářského ovzduší ve společnosti však přispěla i k výuce nových oborů. V roce 1956 se v letovické škole začali učit budoucí zedníci a poté o rok později tkadleny krajek. Po roce 1962 se objevily další obory: prodavač potravinářského zboží a prodavač smíšeného zboží. V 60. letech také po dobu čtyř let zajišťovala škola teoretickou výuku pro obor kuchař-číšník ve dvou třídách umístěných v Lomnici u Tišnova.
Rostoucí počet žáků vedl k tomu, že škola byla neustále se zvětšujícímu počtu žáků těsná. Nedostatek prostor vhodných pro výuku, přiměl vedení školy k několika přestavbám budovy.
V prvních poválečných letech škola získala privátní jednopatrový obytný dům, přiléhající z pravé strany k budově školy, který byl přeměněn na internát pro učně keramických oborů. Po zrušení internátu v roce 1952 bylo na budově nadstaveno druhé poschodí a škola tak získala dvě učebny a sklad.
Do školy až po obědě.
V 60. letech, kdy se počet učňů neustále zvyšoval, muselo být zavedeno vyučování na směny a od školního roku 1969/70 se začalo vyučovat ve třech učebnách umístěných v letovickém zámku. V roce 1972, v době, kdy stál v čele vedení školy ředitel Jindřich Siegel, byla provedena nadstavba nad přízemní budovou učňovských dílen. Kapacita školy se rozšířila o čtyři učebny. Ve školním roce 1973/74 byla provedena rekonstrukce pravé části budovy, čímž byly získány další dvě učebny. Škola tak disponovala 13 učebnami. Po těchto úpravách mohlo být zrušeno vyučování na směny a výuka v chátrajícím zámku. Škola však nadále citelně postrádala vlastní tělocvičnu a jídelnu, proto byla v 70.letech připravována další přístavba. V roce 1970 byla zahájena generální oprava pravé části budovy, na níž měla navazovat výstavba nového křídla. Byl zřízen byt školníka a nová sociální zařízení pro žáky.
Tomáš Garigue Masaryk - součást koloritu školy.
Poté, co město Letovice v roce 1931 postavilo novou budovu školy, stala se nedílnou součástí jejího koloritu socha T. G. Masaryka, která se stala dominantou přilehlé zahrady školy, kde byla umístěna. V letech nepříznivých pro demokratický vývoj naší země musel být odstraněn nejen nápis „Masarykova škola práce“ z čelní zdi budovy, ale také socha T.G.M. Občany Letovic však byla pečlivě uschována. V období Pražského jara roku 1968 se socha Masaryka opět zaskvěla v zahradě školy, aby v období normalizace v roce 1974 opět byla odstraněna. Po politických změnách v roce 1989 se socha stala ozdobou Masarykova náměstí v Letovicích, kde byla instalována před budovou městského úřadu. Také čestný název „Masarykova škola práce“ byl SOU opět propůjčen.
Rozsáhlá reforma školství – důležitý milník v životě školy.
Na přelomu 70. a 80. let byla odstartována rozsáhlá reforma československého školství. Bylo rozšířeno teoretické vyučování na úkor praktického výcviku, byly zavedeny nové předměty, zejména všeobecně vzdělávací - dějepis, ruský jazyk. Počet hodin teoretického vyučování značně vzrostl, počet dnů věnovaných odbornému výcviku značně poklesl. V prvním ročníku byl věnován odbornému výcviku jen jeden den v týdnu, v druhém a v třetím ročníku se teoretické a praktické vyučování střídalo ob týden. Učni začali přicházet na učiliště po ukončení osmé třídy základní školy. Na učilišti byla výuka v novém pojetí zaváděna postupně v jednotlivých oborech od školního roku 1979/80. Přestavba byla zakončena v školním roce 1983/84, kdy byly již všechny obory vyučovány podle nových osnov. U některých učebních oborů došlo k větším změnám. V roce 1984/85 byl místo učebního oboru automechanik zaveden obor mechanik - opravář pro silniční motorová vozidla a dosavadní dvouletý učební obor strojní krajkářka byl nahrazen tříletým oborem pletařka. V souvislosti s těmito změnami byl v roce 1979 nahrazen dosavadní název učňovská škola názvem střední odborné učiliště. Při velkém vzrůstu počtu hodin nestačila kapacita školy, a proto se muselo začít vyučovat i ve dvou učebnách v budově LŠU na náměstí.
V roce 1981 se oslavovalo půl století školy.
V roce 1981 se konaly oslavy 50. výročí otevření budovy SOU. Hlavní akcí bylo slavnostní shromáždění v SKP v Letovicích dne l5.května 1981 za účasti hostů z města, okresu i kraje.V jubilejním roce SOU navštěvovalo 526 učňů, z toho 194 dívek. Výuka probíhala ve 20 třídách, Na učilišti působilo řízení..19 pedagogických pracovníků. Učni byli připravováni v osmi učebních oborech: truhlář, mechanik - opravář pro silniční motorová vozidla, zedník, pletař-ka, tkadlena, prodavač potravinářského zboží, prodavač smíšeného zboží a strojní zámečník. Na učilišti probíhala jen teoretická výuka, praktický výcvik se uskutečňoval v sedmi učňovských střediscích. Učňovské středisko Univy Blansko mělo umístěno dílny v přízemí školní budovy. Učni byli připravováni pro více než 50 podniků z celé Moravy, částečně i z východních a jižních Čech.
Tvář školy a její metamorfózy.
Počínaje rokem 1981 prošlo SOU velkými změnami. Měnil se způsob života, myšlení, výuky. V roce 1984 bylo vytvořeno komplexní odborné učiliště. Se SOU bylo sloučeno dosavadní učňovské středisko Univy Blansko, kromě truhlářských dílen, umístěných v budově SOU a automechanických dílen, nacházejících se v budově bývalé tiskárny Humana, pod správu učiliště přešel i internát Univy.
Současně byla učilišti podřízena odloučená pracoviště Jednoty Boskovice, Potravin Boskovice, OSP Blansko, Tylexu Letovice a Bytexu Letovice.
SOU začalo zajišťovat nejen teoretické vyučování, ale i praktické a výchovu mimo vyučování. Teoretickou výuku zabezpečovalo 20 učitelů, dále na učilišti působilo 25 mistrů odborného výcviku a 11 vychovatelů. Učiliště ve školním roce 1984/85 navštěvovalo 559 učňů.
Provozovatelem SOU se stala Univa Blansko, která převzala budovu SOU do své správy a zabezpečovala učiliště i po materiální stránce. Učitelé zůstali zaměstnanci odboru školství tehdejšího jihomoravského krajského národního výboru, který i nadále SOU řídil. V souvislosti s organizačními změnami na SOU byl od 1.9.1984 jmenován novým ředitelem ing. Josef Pokorný, který do té doby působil jako profesor SPŠS v Jedovnicích.
Situace, za které komplexní učiliště zahajovalo činnost, nebyla snadná. V roce 1985 se zhoršily podmínky pro výuku, protože byla zahájena generální oprava budovy LŠU, a SOU tak přišlo o dvě učebny, které v ní používalo. Podařilo se sice získat náhradní učebny v agitačním středisku a internátě Bytexu, ale přecházení učitelů mezi čtyřmi objekty značně ztěžovalo výuku. V roce 1986 musely být vyklizeny dílny oboru mechanik opravář. Budova bývalé tiskárny Humana, ve které byly umístěny, byla asanována v souvislosti s výstavbou silničního průtahu Letovicemi. SOU získalo náhradní prostory v budově bývalé klempířské dílny v Tyršově ulici č. 491. Vyvstávala však stále naléhavěji nutnost konečně realizovat plány na přístavbu budovy SOU, odkládané již několik let.
Prostory školy stále nedostačující.
Práce na přístavbě byly zahájeny na podzim roku 1985. SOU se nepodařilo najít stavební podnik, který by zajistil vybudování základů, proto bylo nutné je provést svépomocně. Vzhledem ke složitým terénním podmínkám - naplaveninám a spodní vodě - se jednalo o úkol značně složitý. Musely být vyhloubeny jámy víc jak tři metry hluboké, vyplněny dusaným pískem a teprve na tomto podkladu byly zřízeny vlastní základy. S pomocí místních podniků, které zapůjčily stavební techniku, a díky rozsáhlé obětavé činnosti zaměstnanců a žáků se podařilo základy včas dokončit. Na těchto základech potom byla postavena třípodlažní budova, která byla postupně uváděna do provozu.
V první etapě se zprovoznila část třetího podlaží s učebnami. Od 1.9.1987 se veškerá teoretická výuka prováděla v budově SOU. Současně se zprovoznilo přízemí, kde byla otevřena moderní autodílna. Na uvedení do provozu druhého podlaží se muselo ještě rok počkat. V tomto podlaží je umístěna jídelna s výdejnou a provozní výtah. Stravování v nové jídelně začalo až v průběhu roku 1988/89.
Touto přístavbou se získaly dvě kmenové učebny, malá učebna výpočetní techniky, kabinety, sociální zařízení, výdejna stravy, jídelna s kapacitou 100 žáků a dílna pro odborný výcvik učebního oboru mechanik - opravář se zaměřením pro silniční motorová vozidla. Půdorys budovy změnil svůj tvar z obrysů písmene L na obrys písmene U. Rovněž byla vybudována centrální šatna a byla přistavena druhá strojovna pro truhláře.
Během školního roku 1989/90 byla uvedena do provozu čistička odpadní vody. Byla také provedena úprava terénu v okolí učiliště, zpevněn a vyasfaltován povrch komunikací.
Vedení školy nadále však pálily některé vážné nedostatky, které znesnadňovaly život žákům i učitelům. Jedním z velkých nedostatků bylo, že SOU nemělo vlastní tělocvičnu. K výuce se používala tělocvičná hala TJ Letovice. Také internát zcela nevyhovoval nárokům na ubytování přespolním učňům.
Listopadová revoluce zvedla stavidla změnám.
Po listopadové revoluci 1989 prochází SOU zásadními proměnami. Ukazuje se, že omezení výuky odborného výcviku, ke kterému došlo v posledních letech, měla nepříznivé důsledky na pracovní schopnosti absolventů. Proto dochází k navýšení hodin odborného výcviku zejména u 1. ročníků v souvislosti se zaváděním alternativních osnov v učebních oborech prodavač a zedník.
Dne l.února 1991 se SOU po materiální stránce osamostatnilo a je řízeno Ministerstvem vnitra. Na žádost kolektivu pedagogických pracovníků SOU a odboru školství souhlasí ministerstvo školství se zřízením Rodinné školy v Letovicích a zařazením této školy do sítě středních odborných škol od 1.9.1991. Rodinná škola v Letovicích byla zaměřena blokem volitelných předmětů na hospodářskou administrativu.
Od l.2.1991 bylo učiliště zřízeno jako samostatná příspěvková organizace s právní subjektivitou. Zřizovatelem je Ministerstvo vnitra České republiky, které v rozsahu nové působnosti SOU řídí a plánuje přípravu na dělnická povolání v novém učilišti. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy řídí učiliště po pedagogické stránce. V únoru 1991 byl MŠMT navrácen čestný název, který kdysi nesla, takže název školy byl Střední odborné učiliště - Masarykova škola práce, Letovice.
Devadesátá léta - další změny v životě školy.
Počátkem devadesátých let 20. století začíná období, které vnese nový vítr do všech prostor školy. Ministerstvem vnitra ČSFR byl vyhlášen konkurz na ředitele školy. Vítězkou se stala JUDr. Sylva Ducháčková a počínaje dnem 1. září 1991 se ujala funkce. Byl vypracován nový, progresivní, avšak velmi pružný systém řízení školy. Vzrostly pravomoci i odpovědnost jednotlivých vedoucích pracovníků. K zajištění bezproblémového chodu údržby, zásobování, investičních akcí a dalších nezbytně technicko hospodářských činností napomohl nově utvořený technický úsek.
Vedení školy ve své snaze rozšířit nabídku veřejnosti a uspokojit potřeby nové rodící se společnosti, hledalo a také nacházelo nové cesty ke vzdělání mladých lidí, po kterých volala nová doba. Poprvé v historii učiliště se otevírá dálkové nástavbové studium ukončené maturitou. Velký zájem studující projevili o studijní obor dřevařská a nábytková výroba. K širokému spektru učebních oborů přibyl nový obor klempíř se zaměřením na strojírenskou výrobu. Rozšiřovaly se rovněž prostory pro odborný výcvik, a to rekonstrukcemi a efektivnějším využitím dříve nevyužitých prostor, například kotelny. K zefektivnění výchovně vzdělávacího procesu a praktické výuky výraznou měrou přispěla moderně vybavená učebna pro výuku výpočetní techniky.
Zkouška dospělosti nejen pro maturanty.
Vedení školy pružně reaguje na změny v politicko ekonomickém dění společnosti, které sebou přinesla listopadová revoluce. Přichází veřejnosti vstříc i se širokou nabídkou rekvalifikačních a dalších kurzů, které umožňují nejen absolventům školy, ale i dalším zájemcům, pohotově rozšířit či změnit profesní zaměření a se ctí obstát v novém stále náročnějším pracovním zařazení. Ve školním roce 1993—94 se poprvé v historii SOU uskutečnily maturitní zkoušky žáků nástavbového studia oboru dřevařská a nábytková výroba. Z 30 začínajících žáků k absolutoriu dospělo sice jen třináct chlapců, o to více si však ze své alma mater odnáší tolik potřebných teoretických vědomostí i praktických dovedností do své profese.
Vždyť propracovanost a náročnost výchovně vzdělávacího procesu uváděná v život je každodenní zkouškou vyspělosti a připravenosti také vedení školy a všech jejich pedagogických pracovníků. Toho si je ředitelka školy vědomá, a proto napřela síly k tomu, aby SOU získalo akreditaci od ministerstva školství k organizování kurzů pedagogického minima pro mistry SOU, SPV a PPV. Současně vedení školy nezapomíná na další zvelebování prostor budovy školy. Počínaje 1. zářím 1993 tak poprvé usednou žáci a pracovníci školy v prostorné jídelně k chutnému obědu, připraveném v nově zbudované kuchyni školy, vybavené nejmodernější technologií.
Bohatý program pro volný čas také formuje mládež.
Ve školním roce 1994 – 95 střední odborné učiliště slavnostně zahajuje denní dvouleté nástavbové studium v oborech dřevařská a nábytkářská výroba a podnikání v oboru. Svobodu a demokracii, kterou nabídla nová společnost, si mládež leckdy vysvětlí po svém. Také v učilišti proto dochází v průběhu školního roku k velkému nárůstu výchovných problémů, zvláště u žáků prvních ročníků. Jak tomu zabránit? Odpověď rozhodně není snadná. Kdo hledá řešení, najde. Škola připravila bohatý program pro naplnění volného času žáků. Nejrozmanitější kulturní akce střídají výchovné, sportovní, společenské, zábavné programy, besedy, setkání.
První maturanti denního studia opouští školu.
Učiliště opouští první absolventi denního nástavbového studia. Slavnostní předávání maturitních vysvědčení se uskutečnilo v červnu 1996 v koncertním sále ZUŠ Letovice. V tomto školní roce navštěvovalo učiliště 536 žáků v osmnácti třídách učebních oborů a ve čtyřech třídách nástavbového studia. Pedagogičtí pracovníci napřeli své síly k řešení náročných pedagogických úkolů, týkajících se zejména dosažení výchovných a vzdělávacích cílů u žáků.
Na začátku tohoto školního roku začal při SOU-MŠP pracovat Středoškolský klub mládeže, který je členem Asociace středoškolských klubů ČR. Účast v tomto klubu nabídla žákům další možnosti aktivity a seberealizace.
Své dovednosti úspěšně prezentují žáci i v zahraničí.
V následujících letech 1996 – 97 klesl počet žáků o 140, protože v tomto roce chyběly první ročníky. Stalo se to v důsledku zavedené devítileté povinné školní docházky na základních školách. Rozvíjí se spolupráce se Středoškolským klubem a Asociací SK ČR. Žáci mají možnost účastnit se nejrůznějších výstav tvořivosti i v zahraničí. Žák letovické SOU školy v tomto roce úspěšně prezentoval své výrobky až v Jihoafrické republice na Mezinárodní přehlídce vědecko-technické činnosti mládeže.
S povodní připluly starosti ...
V noci ze 7. na 8. července 1997 postihla město Letovice povodeň.
Voda se vylila nejen z koryta řeky Svitavy, ale i z Křetínky, a nevyhnula se i budově SOU – MŠP. Nevítaný vodní živel zaplavil přízemní prostory budovy až do výše kolen. Pod hladinou zčásti zmizelo veškeré strojní vybavení, sloužící pro praktickou výuku žáků, včetně veškerého materiálu určeného nejen pro výuku. Přestože nárazová vlna povodně opadla ještě v odpoledních hodinách téhož dne, způsobila škole materiální a finanční škody ve výši několika milionů korun. Starosti s odstraňováním rozsáhlých škod způsobily pracovníkům školy na jejich čele nejednu vrásku. Namísto prázdninového odpočinku zaměstnanci školy likvidovali následky povodně až do začátku nového školního roku. Definitivní tečku za odstraňováním škod učinila škola teprve až v roce 2001.
Spojením dvou středních škol vznikl nový subjekt.
Školní rok 1997 - 98 vnesl do života školy další významné změny. K 1. lednu 1998 vznikl splynutím SOU – MŠP se Střední odbornou školou Letovice nový právní subjekt - Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Letovice.
K 1. září 1999 byl škole opět propůjčen čestný název „Masarykova škola práce“. V první polovině roku 1998 tedy škola vyvíjela činnost již jako rozšířený subjekt. Počet žáků činil 449, z toho v SOU bylo 337 a v SOŠ 92 (chyběly druhé ročníky). V rámci účasti ASK ČR na mezinárodních výstavách tvořivosti mládeže byl vybrán žák školy pro její reprezentaci v Portugalsku.
V tomto školním roce vedení školy intenzívně pracovalo na přípravě velké investiční akce – rozsáhlé nástavby střech nad blokem A – C. Jejím cílem bylo zvýšit počet vhodných prostor, jejichž nedostatek školu trápil stále více.
Modernizuje se, rekonstruuje se.
Po usilovných a zdlouhavých jednáních se vedení školy podařilo prosadit rozšíření nabídky studijních oborů o tzv. „průmyslovky“, a to studijní obory stavebnictví a textilní technologie, a tím opět výrazně rozšířit nabídku studijních oborů pro absolventy základních škol. Žáci se v tomto roce zúčastnili řady výstav, kde obhájili dobré jméno školy. Například z výstavy „Vzdělání a řemeslo“ v Českých Budějovicích a „Mladex“ v Brně si odvezli řadu nejvyšších ocenění.
Skvělé výsledky žáků umožnily také jejich účast na mezinárodní výstavě Vědy a techniky v Toulouse ve Francii. Zatímco v tomto školním roce žáci studovali v šesti studijních a v šesti učebních oborech, v budově školy se svižným tempem rekonstruovaly mnohé prostory. Modernizovaly se učebny pro odborný výcvik, do nichž se instalovalo nejmodernější vybavení pro praktické vyučování. Přistavovala se tělocvična s posilovnou, kterou můžou škole závidět mnohá fitcentra. Vyrostly čtyři zbrusu nové učebny pro teoretické vyučování, dvě odborné učebny a kabinety pro učitele. To vše v hodnotě zhruba dvou desítek milionů korun. Veškeré stavební práce, konající se za plného provozu školy, zvládli pedagogičtí a ostatní zaměstnanci školy na výbornou. Nové ekonomické myšlení vedení školy nezůstalo teorií. V tomto školním roce byla zahájena příprava projektu školy na úspory energií a využití odpadního materiálu z truhlářských dílen.
Nově zbudované prostory zlepšily nejen kvalitu výuky.
Další školní rok 1999 - 2000 se zapsal do historie školy opět výrazným písmem. Dne 8. října byla za účasti představitelů státu slavnostně otevřena nástavba školy a novotou vonící prostory zaplnili žáci se svými učiteli. Výrazně se tak zlepšila nejen kvalita výuky a podmínek pro práci pedagogických pracovníků, ale i celkový studijní komfort žáků. Navíc se v tomto roce vedoucím pracovníkům podařilo získat potřebné vybavení v hodnotě milionu korun, zejména pro nově otevřený obor Stavebnictví, a to zcela zdarma.
Také v tomto roce žáci školy byli velmi úspěšní v řadě akcí a soutěží, a to v oblastní i celostátní úrovni. Např. Iva Stejskalová získala 1. místo v celostátním finále soutěže v kreslení na počítači. Vavříny ozdobily rovněž žáky sportovních soutěží. Významná byla také činnost studentské společnosti „O2“. Program nadace Junior Achievement umožnil založit reálnou firmu, ve které studenti podnikali a byli zařazení do celostátních přehlídek v Praze. Také na republikové výstavě „Vzdělání a řemeslo“ v Českých Budějovicích získal výrobek žáků školy - toaletní souprava s taburetem – stříbrnou medaili.
Koncem roku 2000 byly dokončeny veškeré práce zaměřené na likvidaci následků povodně. Úspěšně byla také završena akce Zapojení kogeneračních jednotek, kotle na spalování biomasy a sušárny řeziva. Výsledky toho úsilí školy na sebe nenechaly dlouho čekat. Výrazné úspory energie si škola mohla na svůj účet připsat již v prvním pololetí následujícího roku.
Zahraniční spolupráce a zaměření na "Energeticky soběstačnou školu"
Aktivity školy se zaměřily především na zlepšení zázemí, vybavení školy a vzdělávání pro potřebnou počítačovou gramotnost pedagogů i žáků. Postupně byly zřizovány další učebny PC, kmenové učebny vybavovány dataprojektory a další technikou, kabinety počítači a provedeno jejich zasíťování s přístupem na internet, učitelé notebooky. Ve školním roce 2002/2003 byla zřízena třetí počítačová učebna a byla zahájena přestavba čističky odpadních vod na tolik potřebný sklad materiálu. Zároveň škola musela řešit dopady úbytku žáků v základních školách a přebujelé nabídky středních škol v regionu. S účinností od 1.9.2004 zahájila škola tzv.“optimalizaci zdola“: po dohodě s SOU Boskovice, s nímž učila některé totožné obory, byly obory Automechanik a Klempíř nabízeny jen v Boskovicích a obory Truhlář, Tesař a Zedník jen v Letovicích. Důležitým mezníkem bylo zahájení výstavby nového domova mládeže v těsné blízkosti školy. Jeho slavnostní otevření 30.srpna 2004 znamenalo ukončení ubytování žáků školy v nevyhovujících podmínkách likusové stavby U koupaliště a počátek jejich bydlení v krásné, moderní a perfektně vybavené budově nového domova mládeže. Škola v těchto létech aktivně spolupracovala se školami v zahraničí, např. se školou v německém Hirschfelde nebo v rámci projektu Comenius-Socrates se školami v Portugalsku a Polsku. Aktivity školy v oblasti využívání obnovitelných zdrojů energie (kogenerační jednotky, fotovoltaický a fototermický systém, spalování dřevního odpadu z truhlářské výroby, dispečerské řízení energetického systému) vedly k ocenění, které škola získala v r. 2004 od České energetické agentury-„Energetický projekt roku 2003“. Tyto aktivity vedly také k tomu, že škola byla v r. 2006 určena Radou Jihomoravského kraje Regionálním centrem pro obnovitelné zdroje energie a organizaci soutěží Enersol (zaměřeny na vzdělávání v této oblasti) v Jihomoravském kraji. Do organizace těchto soutěží se zapojili pedagogové i žáci školy a dosáhli výrazných úspěchů při reprezentaci Jihomoravského kraje v národní i mezinárodní úrovni. Ve školním roce 2008-2009 vyučuje škola 420 žáků ve čtyřletých, tzv. maturitních oborech (Stavebnictví, Obchodně podnikatelská činnost a Nábytkářství), tříletých oborech s výučním listem (Truhlář a Zedník) a dvouletém denním nástavbovém studiu, zakončeném maturitní zkouškou a určeném pro absolventy tříletých oborů (Podnikání ).