V prestižní soutěži určené pro studenty středních škol technického směru, kterou už od roku 1988 každoročně pořádá České vysoké učení technické v Praze, obsadili v minulých dnech žáci naší školy výborné 4. místo. V obrovské konkurenci 36 týmů z celé republiky je to fenomenální výsledek. Družstvo studentů 3. ročníku oboru stavebnictví ve složení Petr Schauer, Sára Davidová a Tomáš Konečný zůstalo jen těsně pod stupni vítězů. „Brousili jsme si zuby na některý ze stupňů vítězů, dlouhou dobu jsme celou soutěž i vedli, ale další tři týmy měly bohužel větší štěstí,“ přiznává se smutkem šéf týmu Schauer. Za první místo totiž vítězné družstvo stavební průmyslovky z Plzně obdrželo mimo diplomů i 10 tisíc korun. „Ale hlavně, že jsme porazili všechna soutěžní družstva z Moravy. Na Moravě jsme totiž už třetím rokem nejlepší a to je pro nás důležité,“ dodává Schauer a hned plánuje odvetu na příští rok. „V loňském roce byli kluci od nás celkově třetí a těším se, že za rok si do Prahy pojedeme pro vítězství. Letos jsme nasbírali cenné zkušenosti a ty určitě příští rok v Praze zúročíme.“
Stavební fakulta vyhlašuje pro soutěžící každý rok jiná zadání. Letos si na družstva vymyslela opravdu konstrukční oříšek. Z dřevěných profilů co nejmenšího průřezu slepit stožár o co největším rozpětí. Konstrukce ale nesměla vážit více než 180 gramů. Stožár pak musel před komisí odolat zátěži ze železné pásoviny položené přes celou jeho délku a nesměl se zřítit. To znamená, čím větší rozpětí, tím větší zátěž. Naši třeťáci zvolili pro stožár symbolické rozpětí 2016 mm, což nakonec stačilo na 4. místo. Byli tam i odvážlivci s rozpětím konstrukce těsně pod 3 m, ale jejich modely při zatěžování padaly jako hrušky ze stromu. Mnoho modelů mělo naopak rozpětí menší než jeden metr a přesto zatížení nevydržely. Soutěže se zúčastnilo i družstvo našich maturantů ve složení Nemo Batkhuyag , Filip Fabiánek a Jiří Štěpaník. S jejich modelem o rozpětí 1675 mm obsadili velmi pěkné 8. místo.
Oběma týmům blahopřeji. Obdivoval jsem trpělivost, s jakou vymýšleli, upravovali a tvořili v naší stavební laboratoři své soutěžní modely, pozoroval jejich profesionální spolupráci při stavbě modelů a pravého týmového ducha. Po této zkušenosti věřím, že budou ve stavařině, kterou si vybrali jako svou budoucí profesi, úspěšní. Díky oběma družstvům za vzornou reprezentaci naší školy.
Ing. Jan Pořízek, učitel odborných předmětů a školní preventista