Lukáš Štětina je žákem Masarykovy střední školy Letovice a v březnu získal významné ocenění. Za svůj 10. čestný dar krevních složek obdržel bronzovou plaketu prof. MUDr. Jánského. Navíc se rozhodl dále pomáhat lidem, kteří to potřebují, a vstoupil do registru dárců kostní dřeně (RDKD).
Jak darování probíhá, zda nebolí a jak se k němu vůbec dostal, jsme se Lukáše ptali v našem rozhovoru.
Lukáši, jak ses k dárcovství dostal?
Byla to vlastně náhoda. V 17 letech jsem pročítal stránky HC Kometa Brno, kde mě v jedné kolonce zaujal nápis Červená z modré pro život. Klikl jsem na něj a dozvěděl se o možnosti darovat krev.
Co tě vedlo k tomu, že ses rozhodl jít darovat krev?
Od mala jsem chtěl pomáhat lidem. Mým snem je stát se profesionálním hasičem. Ale to je ještě dlouhá cesta, a tak jsem si říkal, že tohle je dobrý způsob, jak s pomáháním začít.
Jak probíhalo první darování? Měl jsi strach?
Bylo to v lednu 2014 ve Fakultní nemocnici Brno Bohunice. Ještě před samotným odběrem se musí vyplnit dotazník o zdravotním stavu a absolvovat kontrolní vyšetření krve. Pokud jste vhodným dárcem, jdete se občerstvit a teprve pak na sál. Odběry nebolí. Musím se přiznat, že před darováním krve jsem se nebál, ale u krevní plazmy trochu ano.
Jaký je v tom rozdíl – odběr krve a krevní plazmy?
Krev je možné darovat jednou za čtvrt roku, krevní plazmu jednou měsíčně. Rozdíl je i v samotném odběru. Z odebrané krve se totiž odděluje krevní plazma a krev se vrací zpět do těla.
Jak často tedy chodíš na odběry?
V současnosti jednou za měsíc. Před Vánocemi jsem se od kamarádky dozvěděl o možnosti zapojit se také jako dárce kostní dřeně. Dlouho jsem se rozmýšlel, jestli vstoupit nebo ne, poté jsem si od FN Brno Bohunice nechal poslat všechny potřebné informace a 17. 3. jsem se rozhodl vstoupit do registru.
Datum 17.3. je však spojené ještě s jednou významnou událostí. Pověz nám, s jakou, Lukáši.
Protože jsem daroval krevní složky už desetkrát, a to bezplatně, byla mi udělena bronzová plaketa prof. MUDr. Jánského. Je to pro mě významné ocenění a mám v plánu dosáhnout i dalších stupňů – stříbrné a bronzové.
Blahopřejeme, Lukáši! Chtěl bys ještě dodat něco na závěr?
Pojďte do toho s námi! Možná jednou budete sami potřebovat tuto pomoc, tak proč nepomoct? Věřím, že se nám to jednou vrátí...
rozhovor vedla: Mgr. Alena Opršalová