MSŠL

Keramika – kamenina na Letovicku a Kunštátsku byla z rozhodnutí Rady Jihomoravského kraje zařazena do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje. Nositelkou této tradice se stala Masarykova střední škola Letovice, příspěvková organizace, a to nejen s ohledem na dlouholetou tradici výuky mnoha generací adeptů keramického řemesla, ale i díky jejímu strategickému umístění. Škola se nachází prakticky uprostřed regionu s unikátním složením jílů a hlín vhodných pro vytváření keramiky a je obklopena keramickými dílnami, ateliéry a firmami rozesetými po celé oblasti.

Historie

Nálezy keramických střepů dokládají osídlení Letovicka již od neolitu. Hrnčířství je nejstarší keramický obor a již v 10. století byly na našem území celé hrnčířské obce. Řemeslo se dědilo z pokolení na pokolení a z mnohých hrnčířů se stali zruční umělečtí hrnčíři, kteří vyráběli umělecké a zdobné předměty. Největší rozkvět hrnčířství byl zaznamenán koncem 18. a v 19. století.
Jedním z důležitých okamžiků rozvoje keramického řemesla se stalo zakládání hrnčířských cechů, například v roce 1620 byl ustanoven kunštátský hrnčířský cech. V Kunštátě také v roce 1657 vznikl nejstarší cechovní džbán na území Čech a Moravy. Cechovní období trvalo do roku 1860, čili 240 let. Zatímco dokladů o Kunštátském hrnčířském cechu lze dohledat poměrně velké množství, z Letovického je ve Státním okresním archivu Blansko pouze jeden doklad, a to stížnost na Matěje Škudlíka z roku 1741. Keramické výrobky tvořily součást základního vybavení domácností a hospodářských usedlostí, plnily především užitkové funkce.
Hrnčířství na Letovicku a Kunštátsku se tedy s největší pravděpodobností rozvíjelo již od počátků zdejšího osídlení od 13. století. Na sklonku 16. století se Kunštát a Letovice staly centrem řemeslné výroby pro obě panství. Konkrétně v Kunštátě působilo v polovině 18. století celkem 12 dílen a tento počet se udržel až do doby zrušení cechovního zřízení v roce 1859. Kolem roku 1870 nahradila dosavadní hrnčinu kamenina, zhotovovaná z místních vysoce žáruvzdorných jílů a pálená při teplotě 1300-1400 °C. Výrobky z těchto jílů překonávaly dosud užívanou keramiku řadou technických vlastností. Zavedením nové technologie zažily zdejší podniky v letech 1880-1895 konjunkturu. V poslední čtvrtině 19. století začaly letovická a kunštátská kamenina nahrazovat tradiční hrnčířské výrobky.

Od 2. světové války do současnosti

Po druhé světové válce se vzhledem k aktuálním politickým poměrům situace keramické výroby v celé oblasti změnila. Od roku 1954 přestaly existovat soukromé dílny, výroba se soustředila pouze do čtyř podniků. Od poloviny šedesátých let 20. století měly pro další vývoj rozhodující význam keramické provozovny: Ústředí uměleckých řemesel, Oblastní podnik komunálních služeb, Hlubna a Letovická šamotka.
Poslední etapa ve vývoji keramické výroby v Kunštátu a v Letovicích se začala odvíjet po rozpadu státních podniků po roce 1989, kdy došlo k obnovení původních dílen nebo k zakládání nových, v současnosti jsou registrovány necelé dvě desítky výrobců.

Keramický – hrnčířský výrobek

Keramický – hrnčířský výrobek je výrobek z plastických i neplastických materiálů vyrobený vytáčením, litím, formováním, lisováním modelováním apod. Výrobek je po vysušení zpevněn výpalem, během něhož získá požadované fyzikálněchemické vlastnosti. Keramická výroba vznikla již v nejstarších dobách a poskytuje nejúplnější a nejrozsáhlejší historický materiál o lidské kultuře a vzdělanosti. Vytváření z hlíny pravděpodobně patří k nejstarší činnosti lidstva.
Pro srozumitelnější pochopení označení „Kameniny vyráběné na Letovicku a Kunštátsku“ je vhodné popsat rozdělení keramiky, dále čím se kamenina liší od ostatních hrnčířských výrobků a v čem je oproti jiným keramickým oblastem unikátní.

Hrnčířské výrobky (hrnčina)

Patří sem veškerá keramika s barevným průličiným střepem, glazovaná i neglazovaná. Tato keramika mívá tvar obvykle užitné nádoby zhotovený z hrnčířské hlíny. Kromě typických výrobků, které jsou glazované, sem řadíme i jiné druhy keramiky, které mají zvláštní pojmenování (např. zakuřovaná keramika, majolika, fajáns, raku, atd.)
Hrnčinu rozdělujeme podle složení keramické hmoty, teploty výpalu a nasákavosti střepu (propustnost střepu pro vodu). Toto rozdělení nezahrnuje celou šíři keramických výrobků, jako jsou například cihly, zdravotní keramika, porcelán atd. Jako nejvhodnější rozlišení mezi hrnčinou a kameninou můžeme použít nasákavost střepu po výpalu, kdy hrnčina má nasákavost střepu do 9 – 12% a kamenina má nasákavost střepu 5%.
Vyrábět tvrdou a později kameninovou hrnčinu si vynutily požadavky na odolnost výrobků při používání. V měkké hrnčině se nedá trvale vařit, protože by popraskala, tvrdá a kameninová hrnčina snáší lépe var větší odolnost střepu je způsobena právě vyšší teplotou výpalu a složením střepu. Keramika je tedy značně ohnivzdorná a může se v ní vařit i na otevřeném ohni. Tvrdá hrnčina má pevnější a hutnější střep. Pro hrnčířské výrobky se používají glazury, nízko tavitelné jíly a hlíny.

Keramika Letovicka a Kunštátska

Přelom 18. a 19. století znamená rozkvět hrnčířství. Bylo zakládáno stále více dílen v Kunštátě i okolí. S výrobou kameniny tedy nastal velký rozvoj hrnčířství, které však bylo bohužel soustředěno pouze na výdělek. Výrobky bez dekorace měly být co nejlevnější, aby mohly konkurovat porcelánovým, kovovým a polévaným nádobám. V té době se jednalo o nejlépe placené řemeslo. Dílny vznikaly i v okolních vesnicích jako je Sychotín, Zbraslav, Újezd a Drnovice.
Keramické dílny mezi sebou i spolupracovaly. Za zmínku stojí spolupráce Kunštátské keramiky bratří Brablencových s panem Františkem Mrázkem, pro jehož dílnu, která výrobky dekorovala, Brablecové vyráběli základní tvary. Toto zboží bylo pod značkou Mrázek někdy i KK až do počátku 2. světové války vyváženo do Spojených států. František Mrázek byl majitelem keramické dílny ve Svitávce a Letovicích, kde podle návrhů Huberta Kovaříka a vlastních, dekoroval nadglazurní i podglazurní malbou ve stylu secese a art-deco. Spojením Kunštátské dílny s dílnou Františka Mrázka pod výtvarným dozorem Huberta Kovaříka vznikaly jak užitkové, tak soliterní výrobky vysoké sběratelské hodnoty.
Vznik Československé republiky v roce 1918 způsobil ztrátu dřívějších trhů v Rakousku, Uhrách a Haliči a bylo třeba výrobu přeorientovat. Stalo se tak v nejstarší kunštátské dílně Františka Brablece (rok založení 1882), jehož synové Petr a Karel začali vyrábět užitkovou, dekorativní i figurální keramiku, která za výtvarného vedení sochaře Huberta Kovaříka dosáhla pozoruhodné úrovně a z velké části byla exportována do zámoří. Některé dílny se začaly zaměřovat na výrobu hospodářské kameniny. 1. října 1932 bylo v Kunštátě založeno Výrobní družstvo dělnictva hrnčířského. Družstvu se dařilo a v roce 1938 obdrželo za výstavu v Bratislavě zlatou medaili. Kunštát se stává významným producentem hrnčířských výrobků na Moravě. Začíná se rozšiřovat pojem kunštátské keramiky.

Historie Masarykovy střední školy Letovice:

V dřívějších dobách byli učni vychováváni v dílnách řemeslnických mistrů. Jejich teoretické přípravě však nikdo nevěnoval takovou pozornost, jaké bylo zapotřebí. Učni museli navštěvovat tzv. nedělní školy opakovací, kde s nimi bylo opakováno učivo základní školy. Až v druhé polovině l9. století se v souvislosti s rozvojem průmyslu a zejména se snahami o povznesení upadajících řemesel, ukazovala stále naléhavěji potřeba zřízení samostatného učňovského školství. Živnostenské komory a větší obce tedy začaly zakládat pokračovací školy a průmyslové školy pokračovací. Potřeba učňovského školství stále vzrůstala, proto postupně získávala i státní podporu.
V Letovicích byla pokračovací škola zřízena v roce 1886. Administrativně to byla sice samostatná škola, ale bez vlastní budovy. Vyučovalo se v obecné škole umístěné tehdy v budově dnešní základní umělecké školy. Někteří učitelé obecné školy vyučovali rovněž na pokračovací škole. Budoucí řemeslníci usedali do školních škamen vždy v neděli dopoledne a ve všední dny večer, protože mistři odmítali uvolňovat učně v pracovní době. Hlavní náplní učiva bylo opakování počtů, odborné předměty se tehdy ještě nevyučovaly. Pokračovací školu v jejich počátcích navštěvovalo asi 20 učňů.
Na vyšší úroveň se učňovské školství v Letovicích vyhouplo až v roce 1905, kdy byla zřízena dvouletá průmyslová škola pokračovací. Stala se odrazovým můstkem pro racionálnější vzdělávání. Vyučovalo se stále však v budově obecné školy. V roce 1907 byla výuka přeložena do nové budovy měšťanské školy, dnešní základní školy v Tyršově ulici. Úlohy správce se ujal řídící učitel obecné školy Emanuel Janoušek. Interní učitele škola však stále ještě postrádala, nadále vyučovali, jako externisté, učitelé místní školy.
K vyučování se žáci scházeli i nadále v neděli dopoledne, později se podařilo přes velký odpor mistrů prosadit vyučování ve čtvrtek dopoledne. Výuka trvala od října do dubna při osmi vyučovacích hodinách týdně. V náplni učiva se objevily první vlaštovky – odborné předměty. Osnovy však nepřihlížely k rozdílům v jednotlivých oborech, byly pro všechny učně stejné. Vyučovalo se hlavně odborné kreslení, živnostenské počty a účetnictví.
Počínaje prvním zářím 1931, kdy bylo slavnostně zahájeno vyučování v nové budově školy, byly zrušeny živnostenské školy ve Svitávce a v Moravské Chrastové a učni přešli do Letovic. V roce 1938 byli do školy přiděleni i učni z Kunštátu a Olešnice. Do školy se chodilo 3–4 roky podle délky učení, vyučovalo se 1- 2 dny v týdnu. Nedělní vyučování bylo zrušeno. Vždy jeden den v měsíci se uskutečnilo praktické vyučování v dílnách. Byli ustanoveni interní učitelé. Pedagogové z obecné školy již přestali na škole vyučovat.
V roce 1938 byly zřízeny další tři odborné školy pro učební obory holič a kadeřník, potravinář a obchodník, umělecký keramik. Při stávajících odborných školách se zavedlo oddělení pro obory pekař, řezník, pánský krejčí, obuvník a keramik.
Do poválečného života vstoupila škola s novým názvem učňovská škola, ten byl však roku 1947 pozměněn na základní odborná škola. Roku 1954 byl obnoven název učňovská škola. Učili se zde mladí dělníci pro obory zámečník, kovář, truhlář, dámský a pánský krejčí, švadlena, holič a kadeřník, obuvník a kamnář.
V důsledku hospodářských a politických změn po únoru 1948 zanikaly tradiční živnosti, což se v letech 1949 -1951 odrazilo ve zrušení většiny dosavadních oborů. Škola se specializovala na obory kovodělné a dřevodělné. V této době se keramické obory vyučovali na Střední škole uměleckoprůmyslové a technické ve Velkých Opatovicích. V roce 2012 dochází ke sloučení obou škol a keramické obory se vracejí zpět do Letovic. V současné době se na škole vyučuje učební obor Umělecký keramik a maturitní obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu - Design keramiky.
Po roce 1989 se mění způsob výuky odborných předmětů na středních školách. Zatímco před rokem 1989 se učni keramických řemesel učili přímo pro podnik, ve kterém byli později zaměstnáni. Praxe vykonávali jak v těchto podnicích či výrobnách, tak v budovách škol, kam je v dnešní době soustředěna celá výuka. Školy tedy mají vybudované odborné dílny, kde pod vedením učitelů odborného vyučování či odborné praxe dochází ke vzdělávání žáků v keramickém řemesle, a to nejen dílčích postupů, ale v celé šíři technologie výroby keramiky. Vzhledem k dějinnému vývoji i současným ekonomickým podmínkám a změnám ve způsobu výuky, je MSŠL nejvhodnějším nositelem tradice. Zajišťuje totiž výchovu nových keramiků, a to jak řemeslníků, tak lidí schopných věnovat se ateliérové tvorbě a udržet tak plynulé pokračování tradice. Škola zaměstnává výkonné umělce, kteří se stále keramickému řemeslu aktivně věnují. K předávání zkušeností tudíž dochází podobným způsobem, jakým se v dřívějších dobách předávalo řemeslo z pokolení na pokolení. Žáci se učí nejenom řemeslu, ale i marketingovým dovednostem. Škola se také věnuje dalším akcím zaměřeným na podporu řemesla a rozšiřování povědomí o něm na veřejnosti.
Masarykova střední škola Letovice je součástí týmu, který realizuje Evropský projekt Cerasmus Innovation,  jehož cílem je zajistit trvalou udržitelnost řemesla. Podporuje rozvoje mladých keramiků v Evropě v jejich přechodu k inovacím, v mezioborové meziodvětvová spolupráce, ve zlepšování jejich technických a podnikatelských dovedností. Zabývá se ochranou tradičního dědictví EU, posilováním a modernizací keramického odvětví zavedením nových vzdělávacích modelů a výrobních technik, které udržují pohromadě tradici a inovace. Spolupracuje na vytváření sítí mladých řemeslníků. Nedílnou součástí projektu je snaha kombinovat keramickou tradici s inovativním designem a inovativními technikami, což přispívá ke kvalitě a inovacím práce s mládeží a jejímu uznání. Dále rozvíjet podnikatelské příležitosti v keramickém odvětví s cílem posílit mezioborovou spolupráci na kulturní, sociální a ekonomické úrovni. Podporuje také vytváření digitálních sítí mezi odborníky, mladými umělci a studenty.
Na uchování tradice se spolu s Masarykovou střední školou Letovice podílí celá komunita, jež je tvořena společenstvím nositelů, kteří se věnují tvorbě keramiky. Společenství nositelů je tvořeno drobnými řemeslníky (keramiky). Každý z členů společenství má svůj charakteristický styl tvorby a ta je tedy snadno odlišitelná od tvorby ostatních. Zároveň všichni vycházejí z tradičních postupů tvorby a jsou tedy důležitou součástí pro uchování řemesla v naší oblasti. Někteří působí jako učitelé na MSŠL, jsou členy spolků nebo výborů ustanovených za účelem podpory keramického řemesla v kraji a aktivně se tak podílejí na všech aktivitách k tomu určených.
MSŠL se aktivně podílí na výchově budoucích mladých keramických řemeslníků, prostřednictvím výuky, která respektuje jak historickou tradici vytváření keramických děl, tak i používání nových postupů a technologií. Dále se aktivně podílí na některých výše zmíněných aktivitách, podporuje propagaci řemesla.
Škola je za Českou republiku hlavním partnerem mezinárodní organizace Asociace keramických měst, která iniciuje a koordinuje evropské projekty na podporu keramického řemesla. Ostatní nositelé jsou zapojeni do všech zbývajících aktivit při jejich realizaci (Kunštátský jarmark, Dobrý den, keramiko), spolupracují s MSŠL na realizaci evropských projektových aktivit. Jsou nositelé uchovávání tradic v praxi. Spolupracují na propagaci řemesla.

Společenství nositelů

Jiří Brtnický

Jiří Brtnický, letovický rodák, se spolu se svou ženou Martinou Brtnickou vyučil v roce 1986 v Kunštátě pod vedením akademického sochaře Jiřího Kemra. V polovině roku 1992 odchází z Uměleckých řemesel, aby založil vlastní keramickou dílnu. Od roku 2003 učí nejprve na Střední škole uměleckoprůmyslové ve Velkých Opatovicích, po zrušení školy a převedení některých oborů pod Masarykovu střední školu Letovice, přechází do Letovic. Jiřího Brtnického můžeme označit jako vynikajícího odborníka, řemeslníka, inovátora, učitele a specialistu na práci s jíly a hlínami pro jejich dokonalé využití v keramickém řemesle.

Martina Brtnická

Martina Brtnická, původem z Brna, se vyučila v roce 1986 v Kunštátě jako umělecká keramička. Po vyučení se podílela za založení dvou keramických dílen (Cihláři Brno a Keramika Krab) a v roce 1992 začala se svým manželem Jiřím Brtnickým podnikat v oboru „Výroba a prodej užitkové a umělecké keramiky“. V roce 2003 začíná učit jako mistr odborného výcviku na Střední uměleckoprůmyslové a technické ve Velkých Opatovicích.
Později se po několikaletém působení (2010 – 2016) na Krajském úřadě Jihomoravského kraje vrací zpět do školství, tentokrát do Letovic, kam byla přemístěna zrušená škola z Velkých Opatovice. Zde působí do dnešních dnů jako učitelka odborného výcviku. V současné době je i předsedkyní spolku zaměřeného na podporu keramického řemesla „Spřízněni hlínou“.

Petra Hluštíková

V životě nás cesty zavedou někam, kam ani netušíme. Petru Hlušítkovou zavedla do malé vesničky Rudka u Kunštátu až z Prahy, odkud pochází. Petra vystudovala...
Dnes pracuje ve svém ateliéru v Kunštátě a pokračuje v tvorbě, jejíž počátky jsou ve společné práci s Lubomírem Hluštíkem. Oba toužili pracovat s kameninou, Petra hlavně tou zahradní.
Technika, kterou používá, vychází z přírodních materiálů, a stejně tak i témata a inspirace. Její výtvarný projev je založen na výrazu malby štětcem, různých razítek a proškrabávání. Na dekorování používá různé oxidy, někdy sklo a především vlastní engobu a glazuru, jejíchž složení vymyslel její bývalý manžel.
Petra tvoří velká závěsná umyvadla s motivem vážky, malované kachle, modelovaná zvířata, závěsná svítidla a nádoby na rostliny.

Lubomír Hluštík

Lubomír Hluštík pochází z Brna. Absolvoval učební obor Umělecký keramik v Kunštátě na Moravě, SUPŠ v Brně obor Sochařství u profesora Ladislava Martinka a VŠUP v Praze obor Keramika a porcelán u profesora Otto Eckerta a profesora Bohumila Dobiáše. Věnoval se a stále se věnuje pedagogické činnosti. Nejprve jako vedoucí ateliéru keramiky na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze, nyní jako učitel odborných předmětů na MSŠL.
Jeho doménou je Keramika umělecká i užitková, hlavní témata figurální a zahradní, modelování, stavění z plátů, keramika na hrnčířském kruhu.

Eva Pikartová

Srdeční záležitostí je pro Evu Pikartovou téma andělů, kde jejich tichý dialog s člověkem napovídá, že naše světy jsou propojené. Je v nich vždy i část její duše. S tím je spojeno i téma člověka, jeho duše, pocity, touhy, lásky, smutky, vztahy k druhým i k sobě samotnému, radost a úcta k životu jako takovému.

Prokop Veselý

Umělecký záběr Prokopa Veselého je široký – od velkých barevných pláten, v nichž převládá přírodní zeleň, přes drobnou užitkovou keramiku s veselými panduláky a s přírodními motivy, například do bytu jako stvořené keramické slepice a usměvavé ryby. Žije u Kunštátu a vystavuje i neidentifikované artefakty pro návštěvníky vybavené fantazií.

Nikola Seko

Keramika, dřevem pálená kamenina, využívá zapomenutých postupů a technologií, klade důraz na redukční glazury, spojuje estetickou hodnotu s hodnotou užitkovou.

Martin Sršeň

Po absolvování Střední škole uměleckoprůmyslové a technické Velké Opatovice, obor Keramik pro stavební a žáruvzdornou keramiku, pracoval Martin Sršeň v Uměleckých řemeslech v Kunštátě. Krátce na to spolu se svou manželkou Lídou (rovněž uměleckou keramičkou) zakládá v Nýrově keramickou dílnu. Keramika Sršeň je tedy rodinný podnik, který vytváří vysoce kvalitní kameninové výrobky tradičním způsobem, s využitím pálení ohněm, dekorované jemnými přírodními motivy.

Aktivity zaměřené na podporu řemesla:

  • Vznik asociace keramických měst v Kunštátě,
  • podpora keramických oborů na MSŠ v Letovicích,
  • evropský projekt Cerasmus+ zaměřený na podporu keramického řemesla napříč Evropou,
  • akce Asociace keramických měst v Kunštátě „Dobrý den, keramiko!“, Terra Kunštát,
  • workshopy pořádané MSŠ v Letovicích,
  • soutěže pro žáky učňovského oboru Umělecký keramik mezi středními školami ČR,
  • Hrnčířský jarmark v Kunštátě,
  • muzeum Letovické keramiky,
  • muzeum historie Kunštátské keramiky,
  • každoroční soutěž pro keramiky pořádána v rámci Hrnčířského jarmarku v Kunštátě,
  • založení spolku pro pořádání keramických akcí pro odbornou i laickou veřejnost "Spřízněni hlínou",
  • natáčení videí hotových žákovských výrobků a postupů výroby, které jsou pravidelně umisťované na sociální sítě,
  • natáčení výukových videí,
  • pořádání výtvarných soutěží pro žáky základních škol,
  • zprovoznění výstavní síně školy zaměřené na výrobky žáků a postupy výroby - výstavní síň je umístěna v budově informačního centra města Letovice a je dostupná veřejnosti i době prázdnin,
  • Muzeum Mrázkovy keramiky v Galerii Pex v Letovicích,
  • vydání knihy o keramice Mrázek – historie.

Zdroje:

 

Kontakt

Masarykova střední škola Letovice,
příspěvková organizace

Tyršova 500/6, 679 61 Letovice

Tel.: 516 474 878 Fax.: 516 474 879

mobil: 608 861 173

E-mail: info@stredni-skola.cz

IČO: 66596882

Jihomoravský kraj - logo

Prohlášení o přístupnosti

Obory:

Rychlé odkazy

PRO ZAMĚSTNANCE

Copyright: www.stredni-skola.cz | 516 474 878 | info@stredni-skola.cz | Powered by: NetPublicator | Webdesign: GLIPS