Kdysi se někdo zeptal Pabla Picassa, co ve své tvorbě neustále hledá.
Odpověděl: ,,Já nehledám, já nalézám. Nikdo si nevšimne člověka, který s pohledem upřeným k zemi něco hledá. Ale jakmile se sehne a něco zvedne, všechny zajímá, co našel.“
Když jsem byl požádán, abych napsal tento článek, uvědomil jsem si, že jsem nikdy jinou než uměleckou školu ani studovat nechtěl. Jak se říká – byla to jasná volba. A nikdy jsem nelitoval.
Náš pan profesor, sochař, nám v prvním ročníku řekl: ,,Musíte vidět!“ Nechápali jsme.
,,Vždyť vidím,“ říkal jsem si. On měl ale na mysli schopnost vnímání věcí a podnětů, které většina lidí nevidí a nevnímá. Říkal: ,,Vy uvidíte na zemi kamínek a kopnete do něj. Já ho zvednu a udělám z něj sochu.“
Trvalo mi to tři roky, než jsem prozřel a pochopil. A přišlo to nečekaně. Najednou jsem si všiml hry stínů na zemi nebo na zdi, spadaných lístků na vodní hladině, které se skládaly do celků, tvarů a kompozic. Viděl jsem! Byla to perná cesta, ale už to nikdy nezmizelo.
Někdo namítne, že si umělci jen hrají a stejně tomu nikdo nerozumí. To ovšem není problém umění a umělců. Téměř každý výrobek, s nímž přijdeme denně do kontaktu, musel někdo vymyslet a dát mu takový tvar, který nám bude příjemný a nebude nás obtěžovat při manipulaci. Od kliky u dveří, židle, stolu, umyvadla, přes snídaňový hrnek a fén na vlasy až po naše milované autíčko. A to mluvíme jen o průmyslových výrobcích denní spotřeby. A pak je zde ještě volná tvorba.
Je potřeba si uvědomit, že všechny předchozí období a civilizace dnes posuzujeme na základě jejich kultury. Co postavili, vytvořili, co nám přenechali. Stáří těchto zaniklých kultur neurčujeme podle kostí v hrobech, ale podle nalezených keramických střepů, způsobu jejich vytváření a zdobení. Umění je neoddělitelnou a jednou z nejdůležitějších součástí každé společnosti a kultury, kterou nenápadně a jakoby zpovzdálí kultivuje.
Jen bych chtěl ještě dodat, že studium na umělecké škole, mimo jiné, umožňuje žákům seznámit se přes umění s předchozími kulturami, uměleckými slohy a směry. A uvědomit si tak naši kontinuitu s minulými generacemi. Studiem uměleckých oborů žáci rozvíjí svůj cit a vnímavost vůči okolí.
Tímto se vracím opět k Picassovi. Přeji studentům uměleckých škol, aby celý život nejen hledali, ale především nalézali a odhalovali to, co ostatním zůstává nezjeveno.
Ak. soch. Lubomír Hluštík
