Pro ty, kteří chtějí vidět řemeslu pod povrch
Naše škola je, jak již asi víte, nositelkou národní kulturní tradice Keramika - kamenina na Letovicku a Kunštátsku. To je jeden z důvodů, proč jsme se rozhodli, seznámit vás "nekeramiky" s tím, co vlastně v našich keramických oborech učíme a o čem to naše dědictví je. V souvislosti s touto tradicí připravujeme celou řadu článků popisujících jednotlivé oblasti keramické výroby a navazujících na náš školní vzdělávací program. Mimochodem na základě již skončeného projektu Cerasmus+ víme, že naše republika je se svým vzdělávacím programem pro keramiky unikátní, a to konkrétně v tom, že na rozdíl od ostatních zemí, které byly v projektu zapojené, učíme téměř všechny techniky nutné k ovládnutí tohoto krásného řemesla.
Nejprve je třeba říci, že na naší škole máme dva obory s keramickým zaměřením. Tříletý učební - Umělecký keramik a čtyřletý s maturitou - Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu-Design keramiky. Navzdory zažitým představám o tom, pro koho se řemeslo hodí (že prý jenom pro holky) se keramikem můžou stát i kluci. Koneckonců dřív byli hrnčíři převážně muži.
Tak pozor, začínáme!
Jako první téma na nás ze stránek školních vzdělávacích programů pro keramické obory vykukuje jedno z našich nejoblíbenějších: Vytváření na kruhu.
Vytváření na hrnčířském kruhu neboli točení je jedna z nejtěžších a zároveň nejúžasnějších oblastí keramické výroby. Vypadá tak lehce, jste-li jenom divákem, zdá se, že Vám před očima jakoby z ničeho vzniká hrnek, mísa, konvice ….
Jak tedy na to? Je potřeba si uvědomit, že vytváření na hrnčířském kruhu zahrnuje velké množství úkonů, které nejsou laikovi zjevné, ale bez kterých žádnou z výše zmíněných nádob nevytvoříte. Každý z těchto kroků je důležitý a nelze jej vynechat. Dohromady tvoří souhru pohybů, vytvářejících ladný celek lahodící oku, dokonalý funkční tvar.
Nejprve si musíme připravit materiál, dnes se vyrábí keramické hmoty průmyslově a dají se koupit v originálním balení. Před samotným začátkem točení si musíme hlínu ještě zpracovat ručně, aby se vyrovnaly nerovnoměrnosti, které se samovolně v každé keramické hmotě vytvoří. Jen tak se Vám bude točit dobře. Zpracovanou hlínu upevníme do středu kruhu, aby se nám při práci neuvolnila a neutrhla. Samotná hlína nám ovšem k vytváření nestačí, potřebujeme také misku s vodou, misku na odpadní materiál a speciální nářadí. Při točení používáme vodu, a to vždy ve větším množství. Voda funguje jako mazadlo, aby nám hlína pod rukama dobře prokluzovala. První fáze točení se jmenuje centrování. Na centrování musíme zaujmout správný posed, tato část je opravdu náročná na sílu, které je zapotřebí velké množství, a pokud byste neseděli stabilně, to znamená lokty opřené o tělo, které vlastním pohybem přenáší sílu do kruhu, tak bychom tento krok nemohli zvládnout. Je to základní a neopomenutelný důležitý krok, který je nutné udělat dobře, jinak nejste schopni dál v točení pokračovat. Dobře vycentrovaná hrudka by neměla být ani příliš široká, ani příliš vysoká. 
Další fází točení je prolomení středu hrudky, aby uprostřed byla silná tak, jak má být silné budoucí dno výrobku. Poté začnete tvořit dno. Dno budoucího výrobku se upravuje zvnějšku dovnitř, srovnáním na stejnou sílu střepu dna. Nyní nastává vlastní vytahování, přibližně v 95% nejrůznějších možných tvarů točení se dostáváte do této fáze, kdy výrobek je vytažený do tzv. základního kachle a mívá podobu elektrárenské věže. Dále vytahujete tak, abyste zvýšili výšku budoucí nádoby, pokud možno dbáme na to, aby vršek nádoby byl vždy užší než její spodní část. Je to známka toho, že máme hlínu pod kontrolou. Po každém tahu musíme srovnat vrchní hranu nádoby. Nyní se pustíme do vlastního tvarování. Začátek spočívá v tom, že si nanečisto rukama naznačíme budoucí tvar. Je to proces, při kterém se částečně vytahuje a částečně již tvaruje. Nyní použijeme dřevěnou čepel, abyste začistili spodní část výrobku - zbavili ji přebytečné hlíny. Čepel dále používáme k tvarování a zároveň s ní stahujeme horní rozmočenou vrstvu, která nám vznikla při používání vody a která by nám bránila sundat výrobek z kruhu. Až nakonec točením upravíme vršek nádoby. Vodu, která se nám během točení nahromadila uvnitř výrobku vysoušíme tzv. kulmikem, což je houbička upevněná na dřevěné tyčce. Ještě srovnáme případné nerovnosti na vršku nádoby a výrobek je hotov. Na závěr jej od kruhu odřízneme strunou, osušíme si ruce a výrobek zvedneme a dáme na podložku.
Mohli bychom říct: „Jéé a máme hotovo!“ Nu, není tomu tak. V této fázi máme dvě možnosti, co s výrobkem dál. Ale o tom až příště.
Bc. Martina Brtnická
www.stredni-skola.cz